Překážky duchovního uzdravení - vysvětlení

DOPADY DUCHOVNÍHO ZÁKONA KARMY

Duchovní uzdravování je podřízeno duchovním zákonům a pravidlům, kterými se potřebuje řídit ten, kdo poskytuje pomoc, ale i ten, kdo pomoc přijímá. Jeden ze zákonů také určuje, komu může být poskytnuta pomoc a komu ne. Nepřipouští uzdravení těch, kteří se nacházejí v karmické zátěži proto, že činili nebo činí ve svých životech špatné skutky (hříchy), dokud své přestupky neodtrpí životní nepohodou či selháváním zdraví, nebo je neodčiní dobrými skutky, odpouštěním a dalšími potřebnými kroky. Pokud by došlo k porušení tohoto zákona ze strany duchovního léčitele jeho snahou takovému člověku pomoci, mohou mu být odebrány jeho duchovní schopnosti a hrozilo by mu také, že na něj budou převedeny zdravotní problémy člověka, kterému chtěl pomoci proti vůli Boží. Pokud se někdo za duchovního léčitele pouze vydává, a to se také stává, nelze mu odebrat schopnosti, které nemá, ale riziko onemocnění mu také hrozí. Svým jednáním upadá do hříchu.


NAIVNÍ PŘEDSTAVY NEMOCNÝCH

Každý, kdo se chce uzdravit duchovní cestou, potřebuje prohlubovat svou víru v Boží moc, pokoru, vděčnost a úctu, umravnit svůj život, dodržovat Boží zákony a modlit se za své uzdravení k Bohu. Ti, kteří přijdou k duchovnímu léčiteli již takto připraveni, mohou zažít zázrak okamžitého uzdravení, protože si to svým dosavadním životem zasloužili. U ostatních probíhá uzdravováni postupně podle toho, jak se přičiní o to, aby se změnili k lepšímu. Lidé mají ale představu, že může být uzdraven okamžitě každý, stačí jen mávnout kouzelným proutkem. Zázrak uzdravení si nárokují i lidé s mravními poklesky a myslí si, že je před Bohem a duchovním léčitelem utají. Je to velký omyl pramenící z duchovní nevědomosti a nevíry v Boží vševědoucnost. Nechápou, že se potřebují od těchto svých poklesků nejprve s pomocí Boží očistit, protože právě to je jeden z důvodů, proč nemůžou být uzdraveni ihned, tak jak si to představují. Také mnohým nedochází, že přicházejí prostřednictvím duchovního léčitele prosit Boha o pomoc, aniž by byli duchovně připraveni příjmout Boží světlo v plné míře. Lidé jsou také překvapeni tím, jak hluboko zasahuje duchovní uzdravování do jejich života, a ne všichni pochopí, že je to vždy jen pro jejich dobro. Je to pro dobro jejich duše, o kterou by se měli konečně začít zajímat, protože duše nemravným životem či jiným nevhodným chováním člověka velmi trpí. Potřebuje se od tíhy vzniklých hříchů osvobodit právě proto, aby se mohlo uzdravit jeho fyzické tělo. Duchovní uzdravení je uzdravení celé lidské bytosti a nejenom její části, fyzického těla.

Duchovní uzdravování tedy není pouze smyšleným výrazem, kterým se má odlišit od léčebných metod. Je to skutečné uzdravování na všech úrovních lidské bytosti s pomocí Boží, nejprve prostřednictvím duchovního léčitele a  později  bez něj.


OSOČOVÁNÍ  DUCHOVNÍHO LÉČITELE

Příčinou bývá vždy duchovní nevědomost, ta však nikoho neomlouvá. Jakékoliv útočné jednání slovem nebo myšlenkou může mít negativní dopad na zdraví toho, kdo je vysílá, protože jsou hříchem. Duchovní léčitel slouží  Bohu, a proto je také obdarován duchovními energetickými ochranami, které tyto útoky bez jeho přičinění automaticky odrážejí. Služba duchovního léčitele je lidem velmi prospěšná, je náročná a pro něj i nebezpečná. Riziko vzniká zejména při osvobozování lidí od napadení energetickým upírem a energií zla, které je vždy příčinou řady zdravotních problémů. Takových případů v poslední době přibývá a duchovní léčitel musí dokázat překonávat toto nebezpečí svou neochvějnou vírou v sílu Božích ochran, bez kterých by se při takovém zákroku neobešel. To, že při energetickém zásahu neteče krev, neznamená, že nebyl proveden náročný osvobozující zásah. Služba duchovního léčitele si také žádá velmi náročnou přípravu, kterou si dokáže jen málokterý člověk představit. Částečně ji popisuji v mých knihách. Lidé potřebují pochopit alespoň uváděná minima, aby nedocházelo z jejich strany k pomluvám či kritizování a zároveň se zbavili zcestných představ o tom, co by měl duchovní léčitel učinit jinak nebo rychleji podle jejich přání. U duchovního uzdravování neplatí  rčení "náš zákazník, náš pán". Neznamená to ale, že může duchovní léčitel jednat proti vůli člověka, který ho žádá o pomoc. Zároveň však nemůže plnit jeho vůli, pokud k uzdravení nevede nebo je v rozporu s Božími zákony.

Duchovní léčitel může konat vždy jen dle vůle Boží a pro dobro duše člověka, který osobně požádá o pomoc. Avšak to, co je pro člověka žádajícího o pomoc z vůle Boží dobré, se nemusí vždy líbit jeho egu, nemusí mu být ani příjemné následné kroky, které potřebuje pro své uzdravení učinit. Pokud se postaví ego člověka takto na odpor, musí duchovní léčitel respektovat jeho vůli a uzdravující proces ukončit. Stává se to zejména v případě, že si uzdravení zároveň žádá provést výrazné změny postojů v životě nemocného. 


PORUŠENÍ DUCHOVNÍHO ZÁKONA PŘIJÍMÁNÍ A DÁVÁNÍ

Mezi lidmi existuje také představa, že duchovnímu léčiteli nepřísluší za jeho službu odměna. To je však v rozporu s uvedeným Božím zákonem a příčí se také rozumnému uvažování. Stačí si jen uvědomit, že duchovnímu léčiteli tak jako komukoliv jinému nedá nikdo nic zadarmo, nikdo za něj nezaplatí jedinou složenku ani výdaje spojené s jeho službou. Pokud by poskytoval službu bezplatně, musel by ji ještě navíc finančně dotovat, až by se nakonec musel svého poslání vzdát a nastoupit do běžného zaměstnání. Je to mylná představa, stejně jako ta, že zdravotníci či faráři poskytují lidem své služby zdarma jen proto, že se jim nic na místě neplatí. I tyto služby, zdánlivě vyhlížející jako bezplatné, ovlivňují pohled na odměnu duchovního léčitele. Není přitom pochyb o tom, že v obou uvedených příkladech zisky plynou, ale neviditelně. Pokud by tomu tak nebylo, museli by se i oni své profese vzdát. Není tedy jediný důvod, proč by měla být služba duchovního léčitele zneužívána. Naopak je v zájmu zdraví každého člověka udržovat duchovní zákon přijímání a dávání stále v rovnováze, tedy poskytnout odměnu za službu, která byla přijata. Zneužití služby duchovního léčitele je podle duchovního zákona také případ, kdy je poskytnuta odměna na úrovni almužny. Z duchovního pohledu je to hodnoceno jako projev nevděčnosti a neúcty k poskytnuté pomoci. Porušení tohoto zákona a jeho dopady na zdraví člověka vysvětluji v knize Záchranná síť duchovních poznání I. díl ". 


DUCHOVNÍ NEVĚDOMOST

Někteří lidé si vůbec neuvědomují, k jak mocné síle se prostřednictvím duchovního léčitele obracejí o pomoc, a podle toho se také chovají. Je jim zatěžko přečíst pečlivě obsah těchto stránek, prostudovat doporučené knížky, aby lépe porozuměli, co se od nich žádá, pokud se chtějí uzdravit duchovní cestou a pochopili, proč se potřebují na zásah Božím světlem dobře připravit. Očekávají, že se vše bude odehrávat podle jejich představ a přání. Některým také nedochází, že duchovní léčitel se nestává jejich sluhou, který je 24 hodin v pohotovosti, aby mohl zachraňovat každého, kdo zanedbává svou vlastní následnou péči o sebe, která mu byla doporučena. Duchovní léčitel nepřebírá odpovědnost za následky takového přístupu.   Přístup některých lidí prozrazuje jejich duchovní nevědomost, absenci jejich víry, pokory a úcty k Bohu i k duchovnímu léčiteli. V důsledku vysokého ega mají řadu výhrad místo toho, aby se vážně zamysleli sami nad sebou a začali napravovat své postoje k životu tak, aby i u nich mohlo dojít k očekávanému uzdravení.

Duchovní nevědomost  se již stala  mnoha lidem osudnou. Nevědomí zůstavají mnozí, i lidé s vážným, život ohrožujícím onemocněním. K duchovnímu léčiteli přicházejí většinou až po dlouhodobé chemické léčbě, v pokročilém stádiu nemoci, poté, co už jim lékaři nedávají žádnou naději.  Do té doby se o Boha a jeho zákony nezajímali a pokud by jim bylo duchovní uzdravení s pomocí Boží nabídnuto při vypuknutí jejich nemoci, odmítli by ho. K duchovnímu léčiteli je nakonec přivádí pouze zoufalství a strach ze smrti.

Nepřicházejí s vírou v Boží milost, o kterou by přišli s pokorou prosit, chtějí záchranu života od Boha, v jehož existenci nevěří. Nejprve doufají v zázrak a pokud nenastane, jsou schopni odsoudit duchovního léčitele i Boha samého za to, že je k nim nespravedlivý. Jsou přesvědčeni, že si svou nemoc nezaslouží a nemají na jejím vzniku žádný podíl. To je ale jejich velký omyl pramenící z neznalosti obecně platného Božího zákona příčiny a následku.

Za duchovní nevědomost si však může každý člověk sám. Každý má celý život na to, aby svou cestu k Bohu našel a řídil se v životě jeho zákony. Většina lidí však tento čas promarní jen zábavou a honbou za penězi. Na Boha si vzpomenou, až když hledají záchranu života. Hledají spásu až v době, kdy již nemají sílu cokoliv u sebe změnit a napravit. Jsou utlumeni a uspáni silnými léky proti bolesti a nejsou už ani schopni pronášet modlitby k Bohu s prosbou za odpuštění svých hříchů. Nezbývá jim už čas cestu k Bohu najít, protože upřednostňovali celý život vše ostatní. Někteří ji hledat nechtějí dokonce ani na smrtelné posteli. Tyto kruté, skrývané pravdy zde uvádím pro vaše duchovní probuzení.

Lidem s uvedeným přístupem nemůže žádný duchovní léčitel pomoci a neměl by jim uzdravení ani slibovat. Zcela zbytečně by se vystavil riziku obvinění z podvodu a to ze všech možných stran. Těch, kteří jsou schopni duchovního léčitele odsoudit, je mnoho. Může to být sám nemocný, jeho rodina, lékaři a také církevní hodnostář. Dopady duchovní nevědomosti lidí zde uvádím ve snaze objasnit neznámá pravidla a probudit  ve vás zájem je poznat a pochopit.

Vzdělávejte se v duchovní oblasti, aby vás její neznalost později nezaskočila.  Prospěje to vašemu životu víc, než si myslíte.


NEDOSTATEK PRAVÉ VÍRY A POKORY

Pro duchovní uzdravení nestačí pouze důvěra k léčiteli ani slepá náboženská víra. Nezbytná je absolutní víra v Boží uzdravujcí moc. Ta však mnohdy lidem schází. Lidé chtějí zažít nejprve zázrak okamžitého uzdravení, a tím pak získat víru v Boží moc. Boží pravidla však mluví o opaku. Právě toto je jedna z příčin mnoha zklamání i pomluv. Také lidé, kteří již byli s pomocí Boží uzdraveni, by měli stále pociťovat vděčnost a Bohu za své uzdravení děkovat. Pokud si Boží pomoci neváží nebo svou vděčnost za uzdravení časem ztratí, nemůžou se divit, pokud se jejich potíže a bolesti po čase vrátí nebo se objeví na jiném místě. I taková je Boží moc.

Každý  by měl pochopit, že je pouze malou součástí vesmíru řízeného silou, které říkáme Bůh. Pouze tato neviditelná a neuchopitelná síla rozhoduje o všem, co se děje ve vesmíru, v přírodě a také o tom, co se děje s každým člověkem. Pokud má člověk pokoru a úctu před touto životadárnou silou, je ochoten se duchovně vzdělávat, aby pochopil zákonitosti, které ho ovlivňují, pak se nemusí bát, že by se mu nedostalo odměny v podobě zdraví.

Pokora není poklonkování ani strach, není to ponížení nebo potlačení svobodné vůle. Pokora je úcta a obdiv vyjádřený formou díků pronášených v modlitbách, které jsou také projevem vděčnosti Bohu za život. Pro to, aby se člověk modlil, nepotřebuje kostely, církve ani faráře. Potřebuje pouze ztišení, které mu dovolí, aby mohl také uslyšet hlas své duše.


Copyright © 2008 - Jožka Wenkeová. Všechna práva vyhrazena. pro veškerý obsah těchto stránek.

 
 
 

 © Vytvořil: www.tomassedlak.cz